Budoucí manželský pár Tereza (Anna Geislerová) a Radim (Stanislav Majer) mají svatbu v kostele, kde se k nim přidá podivínský Jan Benda (Jiří Černý), v jehož obchodě s optikou se před obřadem stavovali s rozbitými brýlemi Radim a jeho syn z prvního manželství. Nezvaný cizinec se k nim však připojí i na soukromou afterparty, kterou pořádají na svém rodinném sídle nevěstiny rodiče pouze pro nejbližší příbuzné. Benda je brzy oblíben kolektivem dětí, chová se přátelsky, s každým si tyká a tvrdí, že se zná s ženichem. Nikdo včetně Radima ale o žádném Bendovi nikdy neslyšel a zůstává tedy otázkou, co má neznámý host za lubem. Ten brzy začne terorizovat novomanželský pár, dělat divné věci a vytvářet náznaky k odtajnění dávného tajemství…
Na novém filmu tvůrčího dua Jan Hřebejk & Petr Jarchovský je ještě víc než v předchozích případech vidět, jak kvalitním režisérem Hřebejk je (cena za režii na letošním MFFKV je rozhodně zasloužená) a jak vyčpělým scénáristou je Jarchovský. Tomu už několik let postupně docházel dech a důsledkem je, že na Líbánkách je nejhorší právě jeho scénář, nejhorší ze všech, které pro Hřebejka psal. Demence příběhu jak z video thrillerů 90. let a nelogické chování špatně napsaných postav představuje problém natolik zásadní, že svrhává celý snímek do vod podprůměru. Od zásadního prohlášení, že jde o Hřebejkův nejhorší film, mě dělí pouze jeho Svatá čtveřice, která byla ještě o trochu horší, ale k té psal pro změnu scénář Michal Viewegh.
O co ve skutečnosti postavě Jana Bendy jde, může divák celkem snadno odtušit z prohlašování tvůrců, že Líbánkami završují trilogii o hříších z minulosti (Kawasakiho růže, Nevinnost a tohle). Na konci samozřejmě dojde na šokující odhalení (natočené v nemožně dlouhém monologu bez střihu), nicméně do té doby film co nejdéle, jak jen je to možné, mlží a schválně pointu zatajuje, údajně aby divák vydržel v napětí a očekávání. Děj filmu i chování postav je tomu přizpůsobeno, takže se všichni chovají velmi hloupě a podivně a příběh obsahuje nelogické bizarní zvraty. Ani zkušený a talentovaný Hřebejk s něčím takovým už nic udělat nemohl, přestože se evidentně snažil, za což ho chválím.
Pokud bych měl na Líbánkách pochválit někoho dalšího, byl by to rozhodně Martin Štrba za nádhernou kameru. A většina herců – jejichž výkony ovšem nezakryjí psychologickou zmatenost jejich postav. Tereza Anny Geislerové má být asi psychicky labilní (pokud jsem to pochopil), u Jana Bendy není jasné, jestli jde o něčí křehkou oběť nebo o mistrovského manipulátora a u postavy Radima nelze s jistotou říct nic.
Žánrově spadá film pod drama, to se ale tluče s poetikou hřebejkovských komediálních vedlejších postaviček jak z Pupenda. Např. David Máj hraje veselého a neustále vtipkujícího strýčka, který se hrozně opije a dělá humor. Výsledný efekt je, jako by Lars von Trier obsadil do vedlejší role v Melancholii Willa Ferrela, aby tam dělal vtipy. Zajímavé je také to, jak staromilsky a kýčovitě vypadá ve filmu akt samotné svatby – křečovitě slzopudné předmanželské sliby, buclatá děvčátka v bílých šatičkách rozhazující z proutěných košíků růžové okvětní lístky a na následné hostině samozřejmě nesmí chybět lidová cimbálovka oblečená v krojích, vyhrávající písně obsahující ve svých textech křestní jména novomanželů.
Hřebejk i herci byli dokonce tak dobří, až jsem si v průběhu filmu říkal, že to je vlastně celkem prima. Nicméně ani to nestačilo, protože z omylu mě vyvedl nepřirozený a idiotský závěr.
